Asi všichni víme, že k divokým zvířatům musíme přistupovat s opatrností. Nikdy totiž nemůžeme vědět, co udělají. Je však pravdou, že některé druhy jsou agresivnější než jiné. A ačkoliv bychom si mohli myslet, že nejnebezpečnější budou predátoři, není tomu tak. Když se pak podíváme, jaké důvody mají zvířata k agresivitě, pochopíme proč.
V první řadě se musíme podívat, které druhy jsou nejagresivnější. Mezi ně patří šimpanzi, hroši či vodní buvoli, tedy druhy, které se živí převážně rostlinnou stravou. Právě u nich pozorujeme největší míru agresivity, a to z pochopitelných důvodů.

Především je jasné, že predátoři se nemusí tolik obávat svého okolí. Navíc je lov stojí mnoho energie, je tedy jasné, že ji chtějí šetřit, kdykoliv je to možné. Proto, pokud k tomu mají jen trochu příležitosti, zvolí raději útěk než boj. Proto když uvidí člověka, pak většinou zmizí. Jedinou výjimku může představovat situace, kdy se dostanou do pasti, nebo když chrání své mladé. Většinou však volí útěk.
Oproti tomu býložravci si takový luxus dopřát nemohou. Nikdy totiž neví, kdy je napadne nějaký predátor. A vzhledem k tomu, že tito mnohdy loví ve smečkách, není možné před nimi jen tak utéci. Nejlepším způsobem, jak je odradit, je zaútočit na ně a způsobit jim co největší zranění, nejlépe je i zabít. Pokud se tedy cítí ohroženi, budou se mnohem pravděpodobněji chovat agresivně.
S tím se ostatně setkávají také ošetřovatelé v zoo. Pokud se jich zeptáte, u kterého zvířete se musí mít nejvíce na pozoru, nebude mezi nimi žádná z velkých šelem, jako vlk či tygr, jak bychom očekávali, nýbrž právě výše zmínění býložravci.
Samozřejmě pro nás to může být nepříjemné, avšak je pochopitelné, proč tomu tak je. Neznamená to však, že bychom se u těch ostatních druhů neměli chovat obezřetně. Nikdy totiž nemůžeme vědět, co se danému zvířeti honí hlavou a jaké mělo doposud s lidmi zkušenosti. I ty totiž mají velký vliv na chování daného jedince. Proto je dobré se mít vždy na pozoru.




